Městem chodim jako přízrak, kterej nejde přehlídout Já... já se bojím, bejt sám sebou, snažím se očím nevyhnout Potkávám přízraky, možná jsou podobný Předstíraj život a pohodlí Nebo je opravdu štěstí jen chorobný A přeje hloupým, kdo ví... Odraz v očích tvých... a ty se díváš, přitom nic nevidíš Odraz v očích tvých... za svý sobectví už se ani nestydíš Odraz v očích tvých... něco říkáš, ale nic necítíš Odraz v očích tvých... když se do nich podívám. Vím co víš... Proč tak bolí toužit po něčem, co se jinejm nelíbí Sám... sám se ničíš, když se zapíráš, je to problém velrybí Pokládám otázku přízrakům v temnotách Odpověď nacházím v ní A tak jen slýchávám ticho jak v mrákotách Kéž bych byl normální Odraz v očích tvých... a ty se díváš, přitom nic nevidíš Odraz v očích tvých... za svý sobectví už se ani nestydíš Odraz v očích tvých... něco říkáš, ale nic necítíš Odraz v očích tvých... když se do nich podívám. Vím co víš... Odraz v očích tvých... a ty se díváš, přitom nic nevidíš Odraz v očích tvých... za svý sobectví už se ani nestydíš Odraz v očích tvých... něco říkáš, ale nic necítíš Odraz v očích tvých... když se do nich podívám. Vím co víš...