Jednou když jsem práci doma velmi dlouho neměl
Dveře od bytu jsem na dva západy pečlivě zamčel
Do hostince tiše si pískaje melodii potom kráčel
Portmonku s třemi pětkami však opomněl
Bože, já jsem vůl
Proto jsem se tedy do svého bytu rychle vrátil
Portmonku do svého oblíbeného saka vstrčil
A jak jsem po schodech nedočkavě pádil
Jednu stařenku ze schodů nedopatřením srazil
Bože, já jsem vůl
Ach bože, bože, bože, až takového vola
By nepřijala ani ta nejzvláštnější zvláštní škola
Usedl jsem do krčmy, kde bylo vymalováno
A požadloval po hostinském by mi bylo pivo vydáno
Načež mi bylo šenkýřem rázně vynadáno
Vedle mě totiž ležela cedulka zadáno
Bože, já jsem vůl
Tak jsem tedy usedl k vedlejšímu stolu
Kde jakási ženština popíjela kofolu
A jak jsem dával klobouk z hlavy dolů
Převrh jsem ji sklenku a polití jsme byli spolu
Bože, já jsem vůl
Ach bože, bože, bože, až takového vola
By nepřijala ani ta nejzvláštnější zvláštní škola
Nejdříve jsem se jal oné ženě omluviti
A poté se činil škodu zapraviti
A když jsem vytahoval kapesník abych ji mohl osušiti
Strhnul jsem ji nešťasně paruku do toho pití
Bože, já jsem vůl
Jaké překvapení mě potom ale čekalo
Nebyla to ženština jak se původně zdálo
Po tom fópá se mi před očima zatmělo
Jaké mi uštědřil onen homo sapiens dělo
Bože, já jsem vůl
Ach bože, bože, bože, až takového vola
By nepřijala ani ta nejzvláštnější zvláštní škola
Když jsem si konečně v koutě svá dvě piva vypil
Vyňal jsem portmonku abych je zaplatil
Po otevření jsem však s politováním zjistil
Že mi obsah tří desetikorun kdosi zcizil
Bože, já jsem vůl
Pak mě potupně z onoho lokálu vyhodili
Kopanci do hýždí vůbec nešetřili
Belhal jsem se domů v téhle chmurné chvíli
Myšlenky v hlavě se mi cestou honily
Proč jsem takovej vůl?
Ach bože, bože, bože, až takového vola
By nepřijala ani ta nejzvláštnější zvláštní škola
Tohle je pravda celá