Když prší a slunko schovaný je za tvými rameny To slunko schovaný i je za tvými vlasy A možná i za támhletěmi kameny. Když prší, rozpuštěné sklo se snáší z tmavý oblohy A revmatikům loupe v kostech nebo v kříži A všichni vypadají jako mátohy. Co naprší tobě Tomáši Co naprší tobě Jane A copak tobě milý Jonáši štěstí dosud nepoznané. Když prší, na tom není snad nic tak divného přece, Je to jen kousek deštníkové přítomnosti A dva lidé zachumlaní v chatě v dece. Když prší, staví si u cesty kluci z hlíny hráze Alespoň já jsem to tak kdysi dávno dělal, Teď už poslouchám jen slaboduché fráze. Co naprší lásce pod mostem, Co naprší lůze v trávě A copak pětce odečtené z ten (?) To bych teď rád věděl právě. Když prší a ty sedíš za oknem v jídelně závodní A nadáváš na připálený rizoto Dokud je ještě čas tak rychle vysedni. Když prší, podobáš se prasklé struně na mé kytaře A já pořád nemám strunu sílu vyměnit Podobáš se i mrtvé písni faráře. Co naprší nám dvěma jedenkrát, Copak naprší nám na plášť, Jednomu nic druhýmu akorát Každýmu však určitě zvlášť, Určitě zvlášť.