Známe se z lese, z kořenu v listí Kde ticho věští ze stínu větví A svítí a hoří v něm štěstí A my si ho nedáváme (nedáváme, nedáváme) V tomhle světe, v lesa času, bez ani plných vlasů Chtěl bych ale tvoje vlasy znát i v jiným světe Ve světe kde každá jedna malinká hvězda Konkretní definovaná třpytí se sebou ostře Nekonečně velkým detailům Kde stromy dlouhé, ale ještě díl stárnou Se západem a východem, kde bouřky obnášej listí Kde domy stávají a v nech lidí co si nerozumí Protože si povídají zkysle (protože stávají, stávají) Je, (je) Jenže na září Jen, jenže na září Jen, jenže na září