Vladimír Mišík - Samotáři Už mám teď lampu ženu psa a klid A na dubovém stole dobře se mi píše Nebýt těch samotářů - je to zoufalé Krajinou plnou domečků chodí jak po sále Nebýt těch samotářů - je to zoufalé Krajinou plnou domečků chodí jak po sále A jsou jich tisíce a mračna Jsou jich davy a nikdy sami být je neunaví Stékají světu ze střechy do jitřních šeříků A jsou jich plné knihovny a plní naše lodi Stékají světu ze střechy do jitřních šeříků A jsou jich plné knihovny a plní naše lodi V podzemí žijí s krysami zdvižemi jedou do poschodí A v ložnicích jich přibívá Jak vody jako vody Už mám teď lampu ženu psa a stůl na kterém píši Nebýt těch samotářů kteří nedovedou chvilku nebýt tiší Kteří nedovedou chvilku nebýt tiší...