Dvě tečky na nebi pod nimi hustý hvozd
Skrz který Ohře protéká
Dvojice sokolů vtělená vznešenost
Svou kořist odnesou do rukou člověka
Kdopak je vypustil kdo čeká na ně tam
Kde další dravci hřadují
Muž který neříká že sokolů je pán
Jim všechny nemoci a rány vyhojí
Kdysi to býval bojovný rytíř
Boží meč tvrdý a bez soucitu
Jako inkvizitor vrátil se z cest a ztratil smysl žití
Ztratil řeč ztratil domov kdy už přebolí to
Raději zapomněl kde stával jeho hrad
To pevné hnízdo nad klidným údolím
Své krásné ženě tam často říkal rád
Má paní spolu zvládnem cokoli
Až jednou nakázal na plášť mi našij kříž
Neslyšel prosby neviděl slzí proud
Zavolal král zavolal bůh však pochopíš
Já proti pohanům teď musím vytáhnout
Kdysi to býval bojovný rytíř
Boží meč tvrdý a bez soucitu
Jako inkvizitor vrátil se z cest a ztratil smysl žití
Ztratil řeč ztratil domov kdy už přebolí to
♪
Horko jak v pekle je na pláních tureckých
Za pár let chlad a vlhko v pruských bažinách
V boji byl démon v lásce asketický mnich
U ohně seděl a vzpomínal
Jenomže nevěděl že nezbylo mu nic
Že nájezd lotrů požár křik a všude krev
Lákavá kořist v těch časech nejistých
To je hrad bez pána a kráska v jeho zdech
Kdysi to býval bojovný rytíř
Boží meč tvrdý a bez soucitu
Jako inkvizitor vrátil se z cest a ztratil smysl žití
Ztratil řeč ztratil domov kdy už přebolí to
Na břehu řeky stál a chtěl to skončit snad
Zarostlý otrhaný s prázdným pohledem
Když s křídlem poraněným mu sokol k nohám pad
Důvod proč prožít ještě aspoň jeden den