Občas se bojím koukat z okna jak prší,
Co když ve skle zahlédnu svoji tvář .
Mravenci dole se pod deštníky krčí,
Pod hrnek kávy podkládám tvou svatozář.
Doktore sádru, mám zlomenou chůzi,
Zval jsem domů na kávu běsy a hrůzy,
Dobrovolně se jim odevzdal.
Ptám se čar života kudy kam, jizva na ruce říká nikam dál.
Teď zavřete okna, ve
Nku žení se čerti, žení se čerti, jen já zůstávám sám.
Zavřete okna, venku žení se čerti, žení se čerti, jen já zůstávám sám.
Venku je zima.
Kvůli lidem jako jsme my dva.
Oba víme jak přitahujeme bouře,
A proto jsem nám jednu snes.
Trhá stromy trhá cesty,
Obaluje plátem celý svět.
Srdce necháváme za dveřma
Když se pak vracíme nacházíme letáky potravin,
Už ani nepoznám jestli je to znamení,
Jestli máme stejný přání ať se rozední.
Srdce necháváme za dveřma
Když se pak vracíme nacházíme letáky potravin,
Už ani nepoznám jestli je to znamení,
Jestli máme stejný přání ať se rozední.
Jestli máš strach vycházet večer z domu
Když prší tak chápu proč jsem tady sám.
Sám v tom dešti co jsem na nás seslal,
Venku zůstávám.
Když v létě teplota klesá,
Když slunce černý šál.
Zima když najednou pohltí nás,
Nemysli si že za to můžu jenom já.
Předpověď hlásí deště který vše smyjí,
Ale ty nepřichází dál.
Proto snažím se přivést vítr zpět,
Ale ty máš ráda bezvětří.
Jen když se ti oheň v očích rozohní,
Vím že ta bouře ti nezvlaží.
A dokola tisíce frází,
Ale naši plachetnici,
Jsem ten vítr vzal.
Odletěl jsem pryč na dalekou cestu ještě za živa.
Mraky mi poskytly vždy to co jsem chtěl,
Proto jsem s nima.
Venku je zima.
Kvůli lidem jako jsme my dva.
Venku je zima.
Kvůli lidem jako jsme my dva.