(Okay, yeah) Hraje jen kytara, řekni mi, jestli bude to dost Abych na chvíli udržel tvou pozornost Začal jsem psát, protože nevím Co jinýho dělat, snad můžu aspoň pár vět předat (Takže) Stojím ve zkušebně, dva roky se živím slovem Přitom chybí slova, když píšu o vzorech Je tu málo nebo moc, lepší den, a nebo noc Neumím si vybrat, blíží se půlnoc Na nebi svítí hvězda, která včera byla dole Podle jiných už byl čas prý udělat tu svoje Já jebu ty zákony a stejně to mi nějak nejde přijmout Chtěl bych ji z oblohy aspoň na chvíli vyjmout Dělily nás dvě generace, který žily jinak Tvoje doba byla, jak jsi říkal, divně prima Pro jednu větu přišels o práci i jméno Když pravda nebyla ti jedno Říkals mi příběhy, chci vědět, co bylo dál Jenže ticho a já příteli teď zůstal tu sám Chci slyšet víc, čekej mě nahoře dál Už teď se těším, až se zase jednou zaposlouchám Kdo čeká další sloku, asi Vás teď zklamu Tohle je konec, pro teď to zavřu Poslechni dopis, co jsem vydal loni v květnu Nic novýho, už teď stejně neřeknu