Nikdo nevidí tě, nikdo neslyší tě
Ty sama nevíš kdo jsi, tak se ptáš, kdo jsi ty
Čtyři stěny kolem a všechny jsou holé
Jenom ti připomínaj tvoje prázdný pocity
Zavřená před světem, daleko od svý rodiny
Chtěli tě chránit, jenže tímhle tě jen shodili
Není to jejich chyba, ale nejsou bez viny
Mohli se starat, ne tě nechat u tý spodiny
Bílá postel, levnej lak, starej nátěr, divnej smrad
Sucho v puse, v hlavě tlak
Na stůl padá šedej prach, chceš pryč, ale není jak
Pořád čekáš na zázrak
Nikdo nevidí tě, nikdo neslyší tě
Ty sama nevíš kdo jsi, tak se ptáš, kdo jsi ty
Čtyři stěny kolem a všechny jsou holé
Jenom ti připomínaj tvoje prázdný pocity
Schovaná v pokoji, zavřená v bílým vězení
Den za dnem tu plyne, přitom se nic nemění
Začalo to zlobou, potom přišlo smíření
Jediný, co nemizí, je tvý ponížení
Modrý nebe, černej mrak, slunce svítí, cítíš strach
Hromy blijou na poplach
Slzy padaj, klopíš zrak, chceš pryč, ale není jak
Už nečekáš na zázrak
Nikdo nevidí tě, nikdo neslyší tě
Ty sama nevíš kdo jsi, tak se ptáš, kdo jsi ty
Čtyři stěny kolem a všechny jsou holé
Jenom ti připomínaj tvoje prázdný pocity
Díváš se do zrcadla, vidíš tváře bledý
V očích leskne se zář, z modrých jsou teď šedý
Nikdo ti nerozumí, jdeš si sama za sebe
Spadla jsi k zemi, teď chceš vzlítnout přímo do nebe
Hromada prášků s vínem, čekáš, kdy už tvůj čas přijde
V kůži kříže, rozhlížíš se, kolem mříže, brání víře
Příchod příšer, skok do sítě, nechceš žít už v těhle místech
Jít pryč, bejt zas dítě, skrýt se, prožít lepší zítřek, mít se
Nikdo nevidí tě, nikdo neslyší tě
Ty sama nevíš kdo jsi, tak se ptáš, kdo jsi ty
Čtyři stěny kolem a všechny jsou holé
Jenom ti připomínaj tvoje prázdný pocity (pocity)
(Nikdo nevidí tě, nikdo neslyší tě)
(Ty sama nevíš kdo jsi, tak se ptáš, kdo jsi ty)
(Čtyři stěny kolem a všechny jsou holé)
(Jenom ti připomínaj tvoje prázdný pocity)