Kdo potká duše stromů v lesích V sídlech plachých bytostí? Ztracená paměť víly děsí Usnuly s dávnou moudrostí. Až jednou najdeš skrytý pramen Legendy druidů ožijí. Pak uslyšíš vyprávět kámen I o krutostech legií. Posvátný háj, zmizel jak pára. Ztracený ráj, přeťatá čára. Posvátný háj, popel a prach. Plačící země, neklid a strach. Hluboko v zemi šperky Bójů A v nich ty staré Duše spí. O runách markomanských vojů Pergamen báje vypráví. O slzách čarodějů Čechů Když svaté stromy káceli. A o zániku jejich cechu V ohni a ostré oceli. Posvátný háj, zmizel jak pára. Ztracený ráj, přeťatá čára. Posvátný háj, popel a prach. Plačící země, neklid a strach. Až porozumíš modrý vodě A usneš v lese na mechu. Elf pozná, že ty nejsi zloděj Kouzlo Ti vetkne do dechu. Snad někdo najde skrytý pramen Snad jednou projde branou bran. Tam za tmou svítí věčný plamen Jenž uzdravuje zemi z ran. Posvátný háj, zmizel jak pára. Ztracený ráj, přeťatá čára. Posvátný háj, popel a prach. Plačící země, neklid a strach. Posvátný háj i úcta svatá K bytostem všem, katem je sťatá. Ztracený ráj, přeťatá čára A naše plémě mizí jak pára.