Vzpomínáš si na ty plány, když ti zdarma někdo svobodu dal. Psal se listopad sametovejch slov a nikdo náhodě nic nenechal. V čele byly ideály jak to tak bejvá, Na náměstí davy stály a v nich se skrejval i strach, Kterej už tak dávno sídlil v dušičkách. Možná, že jenom spíš, a pak se probudíš. A těch pár let, to byl jen zlej sen. Možná už procitáš, modřiny počítáš. A jako pštros schováš tvář pod polštář. Dávno ti do prachu spadly růžový brýle. Pravda, láska a tak dál, šly stranou kvůli zlatý žíle. Zbortily se ideály, to nám patří, Dobře nás vychovali rudý bratři A tak strach se zase usazuje v dušičkách. Možná, že jenom spíš, a pak se probudíš. A těch pár let, to byl jen zlej sen. Možná už procitáš, modřiny počítáš. A jako pštros schováš tvář pod polštář.