Stěny dvou těl Odkrývá bolestně dál Vůně zrání V pustých nám temných očích Zbyl vláčný slib barvou tvých chyb Než řeknou Strom ten náš cit, jak květ co zní Vzal sebou V tichu září Slabost těl jenž na okraj jde Psího vína co kolem nás Jak láska zná Točí se dál, naposled vám Je zlou? Nemusí brát, stačí co má Je tvou? Jsou mých povzdechů Jsou tvých průzračností Jsou mých doteků Jsou tvých hledání v nás V odvaze žít Břehy jsou z nás Bodem tím jsme na každém z nich Kde touží srdce je mást, otevřou část Plodům věčným, zralým, krásným Už jdou Tichý přelet lásky slyší Co jsou Jsou mých zpovědí Jsou tvých vyznání nám Jsou mých prožitků Jsou tvých srovnávání Jsou mých zatmění Jsou tvých poznání Jsou mých záchvěvů Jsou tvých nekonečných Zapomnění