Slunce na kůži ti kreslí obrazy které neznám A já tu ležím jak padlý z války sloup A dotýkám se obrazů zatím co ty spíš možná Jak pravidelně dýcháš chceš abych ti věřil že dávno spíš a na nic nečekáš že pro tebe tu nejsem že nejsi tady pro nic Už dávno Jen si klidně utíkej krátkých snů je pár Ten kdo venku šel neměl ani zdání že na křídlech ptáků se létat dá A klidně v roji střel že ráno je veliká neznámá A takhle jsem to chtěl A všechno mě pálí to všechno v hlavě mám Když odcházíš někam a já tu jsem Tak někdo měl dát víc Jen říkám si do těchto čtyřech stěn že všechno nejde říct že nikdo nikoho nezná nikdo nikoho nezná Do popelníku padá nejen popel z cigaret Ty máš ten dar že růže se tam sypou Možná růže z našich hrobů když takhle budem žít Možná Do prázdna zapadnou ta bláznivá slova Jak jsem je říkal a neslyšel jsem nic Kdo tady bude stát aby mi připomněl Zítra