Stmívá, nějak náhle se stmívá, Marně vzpomínky skrývám stěnou zapomnění. Stejně přijdou a nic je v pravdu nepromění Jsme si dál tak vzdálení. Zvláštní pocit prázdnoty vzrůstá, I když vím, že jsi tu zůstal. Jsem zas opuštěná. Něco říkáš a vůbec nic to neznamená, Co nám zbývá, půjdem spát. Tvé rty líbám, tvou dlaň mám, A půlnoc tmou nás chrání. Pak se vzbudím, všechno zas jen studí, Zas byl tu sen jen přání. Svítá slunce málem už pálí, Snad i tobě se zdáli ty sny které já mám . Každý z nás dvou se tajně vrátil ke vzpomínkám. Každý z nás dvou zvlášť a sám. Býval mráz, Mrak slunce zas. A stejně tvá ruka hřál. Co z lásky zbývá, Mě se dál zdá živá. Mě ještě zdá se stálá. Vstávej, o té lásce mi říkej A já přijmu to z díkem, Všechno vrátí se k nám. Zas mě líbej ať na vzpomínky zapomínám Jen těch krásných víc ať mám.