Medvěda trápí, že přerostly mu drápy.
Když
Medvědici pohladil, málem ji tím zabil.
Na pařezu v lese sedí a na houbu smutně hledí.
Poradit si s drápy neví, je to na pravý, na levý,
Na přední i na zadní, medvěde, už neblázni.
Běž hned za králíkem, kup piškoty a láhev rumu, omluv se, že
Chtěls ho sníst, je to dobrák a intelektuál,určitě ti pomůže,
Nepošle tě s prázdnou ke dnu,
Zná skoro celej les a ještě pár lidí k tomu.
Králík vidí medvěda už z dálky
A je mu to hned jasný – typický problém s drápy.
Medvěde, toto se ti stalo, že si po mně házel bahno,
že jsi mě za uši tahal, že si mě do tlapky kousal,
že jsi mě chtěl dokonce sníst, je to trest, jsem si jist.
Ale já ti vodpouštím, nepošlu tě za to ke dnu,
Skoč si támhle do houští a přines tu starou bednu,
Ukrad jsem ji lesníkům a myslím, že ji hledaj ještě,
Jsou tam flašky vod piva, ale taky štípací kleště.
Brum brum brum brum brum brum brum brum brum brum brum brum...
Medvěd tam stojí a má v očích slzy,
Pravou tlapu natáhne, levou se chytne břízy.
Králík mu zatím vodštípe to, vo čem tady mluvíme,
A ještě mu to zabrousí a pak spolu sednou si
A když ho medvěd vobejme, je to vážně dojemné.
Kamarádi na věky, bratři na život a na smrt,
Králík a medvěd, jeden silnej a druhej chytrej.
Budou se navštěvovat, zajdou si občas na oběd.
Všechno to dobře dopadlo, protože byl králík hodnej.
Poučení každému je zřejmé,
Kdo šikanuje slabšího, toho něco sejme,
Narostou mu dlouhý drápy, bude kuňkat jako žáby,
Bude slintat jak slimák, bude kakat jako pták,
Bude mít oči jak sova, zuby jako zajícová,
Chodit jako píďalka, tvářit se jako píďalka.
Měj rád svého králíka, silnější ať chrání slabší,
Králíci ať odpouštěj a po svým to nevrací,
Měj rád svého králíka. A tím končím písničku,