Už dlouho nejel žádnej vlak
Já ležel v náspu jenom tak
Pod zpola vyvrácenou tabulí
Tam nápis dávno sloupal čas
Kde jsem, to věděl jenom ďas
A já hladovej cpal se hrstí hořkejch bobulí
Vtom ňákej hlas a druhej s ním
(Druhej s ním)
Byl slyšet divným nádražím
(Nádražím)
Já v týle cejtil strach co do mě vjel
Dva muži, mladší pozdravil
A starší žertem: Copaks pil
A proč tu ležíš, zeptat jako kdybych se tě směl
Tak rád já ruku svoji vložil
Do dlaně, co ke mě vztáh
Čert vem co dávno už jsem prožil
Zase stojím pevně na nohách
Tak jsem jim teda všechno řek
Jak vydal jsem se hledat flek
A chtěl se domů vrátit jako král
Jak na dráze jsem zprvu dřel
A ztrhanej jel na sever
A co kdo chtěl
Tam na kytaru za pár šupů hrál
Já rozmejšlel se spoustů dní
(Spoustu dní)
Mám chytit si vlak nákladní
(Nákladní)
Anebo pod něj lepší byl by skok
Vždyť na něm čertví kam bych jel
Ale pod ním nic nevěděl
Co bude zejtra
Za měsíc a nebo příští rok
Tak rád já ruku svoji vložil
Do dlaně co ke mě vztáh
Čert vem co dávno už jsem prožil
Zase stojím pevně na nohách
Tak rád já ruku svoji vložil
Do dlaně co ke mě vztáh
Čert vem co dávno už jsem prožil
Zase stojím pevně na nohách