Každé jaro z velké dáli
Vlaštovky k nám přilétaly,
Někdy až dovnitř do stavení
Pod střechou se uhnízdily
A lidé, kteří uvnitř žili,
Rozuměli jejich švitoření
O dalekých krajích, hlubokých mořích, divokých řekách,
O vysokých horách, které je nutné přelétnout,
O nebeských stezkách, zářících hvězdách, o cestách domů,
O korunách stromů, kde je možné odpočinout
Jsme z míst, která jsme zabydlili,
Z hnízd, která jsme opustili,
Z cest, které končí na břehu
Jsme z lidí i všech bytostí,
Jsme z krve, z masa, z kostí,
Jsme ze vzpomínek, snů a příběhů
Jsme jako ti ptáci, z papíru draci, létáme v mracích
A pak se vracíme zpátky tam, kde připoutaní jsme
Jsme lidské bytosti z masa a kostí, jsme jenom hosti
Na tomhle světě - přicházíme, odcházíme
A chceme mít jisto, že někde místo, že někde je hnízdo,
Odkud jsme přišli a kam zas potom půjdeme spát,
že někde je domov, že někde je hnízdo, útulno čisto,
že někde je někdo, kdo čeká na nás, na návrat
Tam v dalekých krajích, v hlubokých mořích, v divokých řekách,
Ve vysokých horách, které je nutné přelétnout
Tam v nebeských stezkách, v zářících hvězdách, na cestách domů,
V korunách stromů, kde je možné odpočinout
Поcмотреть все песни артиста