Pane prezidente, ústavní činiteli Píšu Vám dopis, že Moje děti na mě Zapomněly Jde o syna Karla O mladší dceru Evu Rok už nenapsali, rok už nepřijeli Na návštěvu Vy to pochopíte Vy přece všechno víte Vy se poradíte Vy to vyřešíte Vy mě zachráníte Pane prezidente Já chci jen kousek štěstí Pro co jiného jsme přeci Zvonili klíčema Na náměstí Pane prezidente, a ještě stěžuju si Že mi podražily Pivo, jogurty, párky I trolejbusy I poštovní známky I bločky na poznámky I telecí plecko, Řecko i Německo No prostě všecko Vy to pochopíte Vy přece všechno víte Vy se poradíte Vy to vyřešíte Vy mě zachráníte Pane prezidente Já chci jen kousek štěstí Pro co jiného jsme přeci Zvonili klíčema Na náměstí Pane prezidente mé České republiky Oni mě propustili na hodinu z mý fabriky Celých třicet roků všecko bylo v cajku Teď přišli noví mladí a ti tu řádí jak na Klondiku Vy to pochopíte Vy přece všechno víte Vy se poradíte Vy to vyřešíte Vy mě zachráníte Pane prezidente Já chci jen kousek štěstí Pro co jiného jsme přeci Zvonili klíčema Na náměstí Pane prezidente, moje Anežka kdyby žila Ta by mě za ten dopis, co tu teď píšu, patrně přizabila Řekla by: Jaromíre, chováš se jak malé děcko Víš, co on má starostí s celú tu Evropu, s vesmírem a vůbec všecko Ale vy to pochopíte Vy přece všechno víte Vy se poradíte Vy to vyřešíte Vy mě zachráníte Pane prezidente Já chci jen kousek štěstí Pro co jiného jsme přeci Zvonili klíčema Na náměstí Pane prezidente