V téhle čekárně nazvané svět, Stojím pěkných pár dní a let. Čekám autobus co měl tu jet, a já měla jet s ním. Má prý průhledy z růžových skel, Jeho cena snad stále stoupá. Kde jen vězí se ptám jak hloupá, i když v podstatě vím. R: Ten vůz už jel a na všech rozích byla zelená. Tys líbal spánky mé a čas náš stál i běžel zároveň. To byl ten čas, kdy víš, co je to štěstí a co znamená A pak je poztrácíš, štěstíčka z poutí. S prošlou jízdenkou v kapse jdu dnes, Cestou ve tvaru písmene eS. Hledám někoho kdo by mě svez a já jela bych s ním. Někde blízko snad bloudit by měl, Malý autobus s nákladem štěstí. Třeba cestu si dál ke mně klestí, i když v podstatě vím: R: Ten vůz už jel a na všech rozích byla zelená. Tys líbal spánky mé a čas náš stál i běžel zároveň. To byl ten čas, kdy víš, co je to štěstí a co znamená A pak je poztrácíš, štěstíčka z poutí. Ještě nabírám dech ještě žiju si, chci pálit stůj co stůj. Ne nejsem asi z těch, co nic nemusí, A tak názor měj si svůj, Jen mě nelituj i když já si říkám dál: Ten vůz už jel, je přece zázrak, že tu vůbec byl. Jen objel světadíl a snad se vrátí. Ten vůz co šťastný byl, pro mě se vrátí.