Bez tebe mám jenom chvíli dlouhou, Naplněnou spoustou divnejch snů, V nich starý kostel modlí se mou touhou A já prosím: nechte zvony znít. Chtěla bych znát píseň hrozně dlouhou, Vyzpívat v ní samotu mých dnů, Ty naučils mě polovinu pouhou A já prosím nechte zvony znít. Jen zvony ví, co jsi mi vzal, Jen zvony ví, co bude dál. Přijde jednou skladatel a básník, Který umí sto divnejch snů žít, Má píseň bude růst jak křehkej krápník A já prosím: nechte zvony znít, A já prosím: nechte zvony znít. Jen zvony ví, co jsi mi vzal, Jen zvony ví, co bude dál. Přijde jednou skladatel a básník, Který umí sto divnejch snů žít, Má píseň bude růst jak křehkej krápník A já prosím: nechte zvony znít, a já prosím: nechte zvony znít, a já prosím: nechte zvony znít,