Kdysi dávno Míval svět svůj řád A ctil jej s pokorou S vědomí, že Pýcha značí pád Krotíval vášeň svou Kdysi dávno Z desek kamenných Poznával člověk snáz To, co dobré je A co je už hřích Když překročí tu hráz Dnes se možná Zdá svět zmatený Když tu hráz rozbořil Kdo je však moudrý, nehází kameny Do studny, z níž sám pil. Odkaz věků V knihách prastarých Nám odnáší prý čas To, o dobré je A co je už hřích A kde leží ta hráz. Kdo jen mi odpoví, kdo jen mi odpoví Na dávnou otázku, jež dál zní. Kdysi dávno S duší dítěte Líp hledával člověk směr Dneska bloudí Ztracen ve světě Jako bájný Ahasvér Kdysi dávno Z desek kamenných Poznával člověk snáz To, co dobré je A co je už hřích Když překročí tu hráz To, co dobré je a co je už hřích Když překročíš tu hráz Kdo jen ti odpoví, kdo jen ti odpoví Na dávnou otázku, jenž dál zní Kdo jen ti odpoví, kdo jen ti odpoví Na dávnou otázku, jenž dál zní