Tebe Praho je tak těžké opouštět Tvoje Hradčany a tvého Mikuláše Tvoje vlaštovky, jež odlétají plaše z věží Kam se vracejí vždy s jarem zpět Pohledy z těch cest, jež vedou z Petřína Jichž se nikdy, nikdy dosti nenasytím Vltavu, z níž třpytí se jen hladina Jako rybí kůže, jíž se trochu štítím Na tisíce oken a střech a okenic Kdesi žijí titíž lidé jak já žiji Rezavé tvé střechy jimž se nevyrovná nic K tomu ještě cosi, tvou, tvou poezii Kéž by slyšel člověk tvoje zvony znět Až mu sluch jež ztratí smysl pro tvá slova Tebe Praho je tak těžké opouštět Pro tvou krásu Praho chtěl bych žíti znova