Jsem zrcadlo na prázdné stěně Jsem sběratel všech krásných lidských tváří Jsem galaxie v pasti Na které nápis hotel září Kdo byl v tomhle pokojíku Ponořil svou tvář do mých hlubin a zůstal v nich V zrcadlovém úkrytu Tam na druhé straně světla Je tu stále ta holka kterou opustili všichni Ti které ona opustila tak všem píše pohled Číšník jí dal prášky A řek: Na nikoho neber vohled! Chlápek s kufrem digitálek A pak herec co se učí roli Revolver k spánku si náhle přiloží A já s úsměvem mu říkám Dál dál dál dál Dívám se do lidských duší Jenom dál dál dál dál Dívám se do lidských duší V každém zrcadlovém světě Žije zrcadlový dvojník bez masky A když letmo zahlédne tě Řekne: Klidně hraj tu komedii svou dál Jsem zrcadlo na prázdné stěně Kdysi čiré a krásně naleštěné Na hladině mám i pár prasklin Jak tu slepnu počtem očí Vzpomínám na karbaníka Co měl tisíc balíčků karet A všechny si je potom nehtem cinknul A se zrcadlem o svou duši hrál Psali po mně rtěnkou vzkazy Zůstali ve mně navždy nevinní a nazí Žijou lásku za zrcadlem I když na sebe zapomněli Tak pojď blíž a skloň svou hlavu Nacvič si svůj nový úsměv A pak sbohem, ztrať se klidně v davu Ať jdeš kam jdeš stejně jsi tu se mnou dál... Stejně jsi tu se mnou dál...