Napsal jí ta nejkrásnější slova Která kdy vůbec znal A pak položil dopis pod kámen A dlouho nad ním tiše stál Nad hlavou mu táhly mraky Jako podivná, obtloustlá zvířata A na vrbě tam ledňáček zářil A voda v tůni chladná, stojatá A on jako blázen blatouchům vykládal Že bude snad jeho paní A pak s ozvěnou do lesů hulákal Podivné nesmysly o bílé lani O zvláštním stvoření Které se potají snad v ženu promění Ona přichází pomalu loukou A hledá dopis v kamení Ústa z jeřabin Paže z břečťanu máš To mě zabije Já už nevstanu Oči z oblázků Vlasy ze vřesu To mě zabije To si odnesu Napsal jí ta nejkrásnější slova Která kdy vůbec znal A pak položil dopis pod kámen A dlouho nad ním tiše stál To zvláštní stvoření Které se potají snad v ženu promění Ona přichází pomalu loukou Schovává dopis v kamení Ústa z popela Paže z větvoví mám Nechci tvoji smrt Dobrý Bůh to ví Oči z kaluží Vlasy z bodláčí Víc bys nedostal A to nestačí Ústa z popela Paže z větvoví mám Nechci tvoji smrt Dobrý Bůh to ví Oči z kaluží Vlasy z bodláčí Víc bys nedostal A to nestačí Ústa z popela Paže z větvoví mám Nechci tvoji smrt Dobrý Bůh to ví Oči z kaluží Vlasy z bodláčí Víc bys nedostal A to nestačí Ústa z popela Paže z větvoví mám Nechci tvoji smrt Dobrý Bůh to ví Oči z kaluží Vlasy z bodláčí Víc bys nedostal A to nestačí Nána, náná, ná, naná Náná, naná Nána, náná, ná, naná Nana, nana, ná, ná Nána, náná, ná, naná...