Na španělských schodech se stmívá A v zátylku světa zní zvon. Jsi nenápadná a nepůvabná, Ale chtivá jak Napoleon. Právě se protrhly hráze, Právě teď nevím co s tím, Právě jsem zaplatil draze, Právě jsem zapálil Řím. Vždycky jsem chtěl stavět lodě A po mořích plout s větrem snít Ta neodbytná a nenasytná, Touha se nepotopit. Právě jsem objevil Zemi, Právě jsem překročil dóm, Právě jsem hýčkaný všemi, Právě já historión. V sedanských blindážích sládne I náš hořký a ztracený svět, Ta nedůtklivá a věčně živá Nevůle odpovědět. Právě vzdal jsem se zlému, Právě tak vzdám se i vám, Právě jsem uvěřil všemu, Právě se připozdívá, Připozdívá...