Někde venku štěkaj dogy A zvolna padá tma, A když se úplně setmí, Ten štěkot utichá. Noční ticho tříští hlasy, Co mi rozrývají týl, čeká nás poslední ráno A mě aspoň tisíc mil. Když se dívám z tvýho prahu, Jako bych na rozcestí stál, A potom se otočím zpátky, Tam kde jsem s tebou spal. Jenže v zádech tuším cestu A ta mě táhne ze všech sil, čeká nás poslední ráno A mě aspoň tisíc mil. Ten můj hlad a divnej neklid, To je špatný znamení, Slova jsou jenom slova A na ničem nic nezmění. Zůstalas pořád stejná I já jsem zůstal, co jsem byl, čeká nás poslední ráno A mě aspoň tisíc mil.