Na plese richmondské vévodkyně Jsem nakonec pochopil tvou malou lež O půlnočních orgiích v místním kině A vášni hladové jak Bangladéš Stála jsi bílá jak balerína V neřestném tichu, když jakýsi Řek Zpíval, že takhle se zapomíná Na hrůzy pekla i na zítřek Ten Řek věděl přesně o čem zpívá Měl pět tisíc let a tisíc válek Na svém hřbetu A věděl dobře, že na svět se dívá Líp přes tvoje nohy, než přes mušketu Když jsem tě odmít', že není to vhod Že plukovník čeká i chrabrý můj šik Řekl mi Řek že jsem idiot Že nejsem voják jen romantik Hrůza i bolest i krása i slast Se nedělí, nespí a nepromíjí Já svedu tě zítra, až zachráním vlast Zítra až zvítězím v Belgii