Po půlroce ustlat postel. Pokojem se plazí po zdech Střípky nocí z minulýho tisíciletí. Sahají až dolů na kost. Nejdřív je to jenom jako. Potom připadá ti, že snad z kůže vyletíš. A zatím v hlavě Úplně vzadu zdá se ti Že dá se s ním snad mluvit. Že dá se s ním snad pít. Sto panáků a budeš mít zas klid. Námořníci z cizích lodí Pokaždý maj jen pár hodin Zbourat každej přístav, co když je to naposled? A vyrýt vzkazy do zdí putyk. Občas hezký, často krutý. Rozloučit se, odjet zas dobývat cizí svět. Je to směšný. Je úplně stejnej jak ostatní. A nedá se s ním mluvit. A nedá se s ním pít. Sto panáků a pořád žádnej klid. Nedá se s ním mluvit I když možná byl by rád. Sto panáků a zraní tě napořád.