Pustím si ticho a půjdu se projít. Vyhnout se ulicím, co k tobě vedou. Znám každej roh. Vím, kam se schovat. Srdce by chtělo, ale hlava se bojí. Všechny ty obavy zabalit s sebou. Ještě je ráno budu potřebovat. Ožralí kluci si daj ještě deci. To, co jim patří, si nenechaj krást. Každýmu vysvětlí, co všechno vlastní. Každýmu odříkaj seznam svých věcí: Telefon. Sluchátka. Občanka. Pas. Holka, co je tu se mnou a co jsem tu já sní. ♪ Cesta se klikatí jak návrat ze soboty Když jdeš domů první, ale stejně je pozdě. A za nádražím na dvě se půlí. Až všechno utratím, stopy se rozmlží Ale tvůj hlas a ten druhý hlas pořád Naráží do stěn. Pořád je slyším Šeptat v žilách ulic. Dnes se to nehodí. Zítra mám volno, Ale pochopím, když řekneš, že se ti nechce Topit se ve víně. Trochu si šlapat na paty. A trochu závodit. Narážet do sebe. Míjet se v zatáčkách jak Heinz-Harald Frentzen A Mika Häkkinen V devětadevadesátým. Jednou to přijde, ale dnes tě ještě nechci ztratit. Jednou to přijde, ale dnes tě ještě nechci ztratit. Jednou to přijde, ale dnes tě ještě nechci ztratit. Jednou to přijde, ale dnes tě ještě nechci ztratit. Jednou to přijde, ale dnes tě ještě nechci ztratit. Jednou to přijde, ale dnes tě ještě nechci ztratit.