Snad každý ráno vím, Co Ti nikdy nepovím. Chtěl bych Ti říct jen pár vět. Však můj dech na křídlech Odnášíš si každý den. A nevracíš ho zpátky. Učíš hvězdy nad hlavou, Jak být pro mě záhadou. Touhou vzdálenou. Tvůj pohled mlčí dál A málem jsem to vzdal. Svou dlaň ti podávám, Sám být už nezvládám. V půlnoci já na polštář, Kreslím zpaměti tvou tvář. Chtěl bych Ti říct jen pár vět. Pár slov a snad i míň, Jsi jak náruč kopretin. Můj stín můj celý svět. Učíš hvězdy nad hlavou, Jak být pro mě záhadou. Touhou vzdálenou. Tvůj pohled mlčí dál A málem jsem to vzdal. Svou dlaň ti podávám, Sám být už nezvládám. Zastav se! Ať Ti můžu říct, že jsi pro mě víc a víc. Jsi bouří v srdci mém, Prokletím i osudem. S úsvitem a nebo v tmách Přicházíš mi po řasách. Zastav se! Ať Ti můžu říct, že jsi pro mě víc a víc. Jsi bouří v srdci mém, Prokletím i osudem. S úsvitem a nebo v tmách Přicházíš mi po řasách. To chtěl jsem Ti říct.