Tehdy jsem byl malej, blbej Kluk, co nikdy neměl holku Flákal jsem se po ulicích Občas tajně kouřil v parku Vona byla krásná, černá Mohla klidně bejt má máma Pozvala mě k sobě domu Náhodou prej byla sama Povidá mi – neboj, bude to fajn, uvidíš Malý bílý kluky já mám stejně nejradši A pak jsem v ní Najednou byl Vo tom se mi jenom zdálo Ani jsem to Nepočítal A jí to bylo pořád málo Byla na mě milá, hodná Voněla jak růže z pouti Ďála se mnou divný věci Celej svět se při tom zhroutil Na stole pak nahá stála Viděl jsem jí ze všech stran Lepší ženskou já už asi Stejně nikdy nepotkám Povidá mi – neboj...