Temná noc! Starý hejtman
Hleda stopu vlčí.
Divně se ta stopa
Až v sad panský stočí!
Druhou noc již
Hejtman do svítání
Tiše ponocoval
Sám s nabitou zbrani.
Kolem mlha,
Kam jen obzor stačí.
Hejtman v zamyšlení
Kroutí šedé kníry.
'Sper to tisíc hromů,
škoda noci,
Půjdu radši domů!'
A tam ve sněhu
Jasná záře se kmitla!
Hejtmanovi hlavou
Myšlenka hrozná,
Děsná jak propast bezedná!
Za ní shluk jiných
Ve vířivém kole!
Hoj! Tak supů hejno
Krače na mrtvole!
Snad vlk to zavyl v dálce,
či mrazivý vítr do topolů pere?
A opět... zdaž to okno
Neb víchr sténá?
'Ďáble! Za tim oknem dřimá
Moje mladá žena!'
Jeho mladá žena,
Plá, krásná růže,
Jeho mladá žena,
Holubice smavá.
Kdož té bujné krvi,
Kdo jí může věřit?
Kdo jí věřit může?
Jeho mladé ženě,
Plné, krásné růži,
Jeho mladé ženě,
Holubici smavé?
Hle zas nový proud světla,
V něm dva stíny hraij;
Viz, dvě bilé ruce,
Okno otviraji,
Hle, stín jeden tmavý
Jak se spouští dolů!
Druhý stin se kloní
V jeho obejmutí.
Slyš, těch palných retů
Sladké přižehnutí!
Div se hejtman zdrží
šileného bolu,
Div se zdrží,
Oko v slzách, pušku ohledává.
K líci klade pušku
V divém rozechvění.
(Sladké přižehnutí!)
Ach! Houkla rána!
Snad věčným toto políbení!
Dnes jistě našel hejtman
Stopu vlčí!