Beru věci tak jak jsou, ikdyž někdy už nemám sílu
A sem tam to snáším těžce a mám pocit, že mám kýlu.
A mám výdrž a mám víru, že to zase bude v míru
A chci pít ten život do dna, ať má jakoukoliv příchuť.
Je to hořký. Ale tuhle chuť najdeš i v pívu,
Podej ruku svýmu nejbližšímu příbuznýmu. už dost výmluv.
Kdykoliv může přijít výbuch a pak bude
Pozdě na to litovat, že vidíš jenom díru v zemi.
Život je jak kurýr, kterej stále nosí změny,
Co se nedaj čekat, nikdo totiž neví kdy má směny.
A bohužel se nestává moc často, že by v tý práci nebyl.
A není nutný dělat, že jsi tvrdej, když nejsi,
Srovnej si žebříček svých hodnot, potom dej si
Panáka a druhýho vylej na zem jak tehdy
A na všechny ty chvíle jenom v dobrým vzpomeň si.
Lituješ, nenávidíš, miluješ, chceš
Od života něco víc, no tak tomu věř.
Miluj svý nejbližší, nebudou tu věčně
A zpytuj svý svědomí, jestli jim lžeš.
Ani život nemá refrén,
Je to jenom dlouhá cesta bez zastavení,
Nebem i peklem.
Ani život nemá refrén,
Je to jenom dlouhá cesta bez zastavení...
Kdybych měl psát jen o tom, jak je život na píču,
Vypsal bych pero.
Promáčel papír slzama a před očima bych měl šero.
Tak pravou, levou, kupředu s bradou zvedlou,
Někdo tam ve tmě potřebuje vidět tvoje světlo.
Slunce zapadlo, druhý zejtra vyjde,
Když jedna svíčka dohoří, tak druhou zapálíme.
Kapitola skončí a pak začne novej příběh,
Ty ocitneš se bez kompasu na neznámejch místech.
Tak vítej do klubu jménem život, nebuď skeptik,
Prostor ve všech srdcích se dá ještě zvětšit.
A než se odsud vypařím tak jak bublinky z Pepsi,
Nechci slyšet sám sebe říkat: "Ty vole, já to nestih."
Tak sem s tím vším, krásným i zlým, je to život.
Někdy se smějem, někdy řvem a někdy chcem slyšet jenom ticho.
A někdy nechcem vidět nikoho a nic,
Jenom zapomenout na to všechno zlý, co bylo.
Co bylo, bylo a co bude dál, to je na nás,
Tak pošli panák, tak pošli panák.
Co bylo, bylo a co bude dál, to je na nás,
Tak pošli panák, tak pošli panák.