Okay...
V umlčení materiálních smyslů a touhy
Leží klíč k nalezení moudrosti.
Vyhnutí se spirituální zhouby je pro život v blaženosti žádoucí jako pro loutkaře loutky - bez nich nenaplní podstatu zvoleného bytí.
A jediné co si přeje skutečné podvědomí je jít do hloubky, aby porozumění začlo kvést jako kvítí.
Řekněte mi, kdo z vás to cítí?
Kdy veškerý hněv roztál?
Když sníh opustil jarní louky?
Etická morálnost nechť se pozdvihne nad naše choutky a přečkáme zlo jako součást života.
Přečkáváme bouřky než slunce našich temných stránek osvítí vznešené pochopení jako paprsky slunce naše tváře skrývající pravost tiše žádajíc sami sebe o odpoštění.
Nejvyšší vědomí si žádá ticho, největší moudrost je nevyslovitelná, snahou řeči nepopsatelná.
Pochopení strádá ticho, které probudí hluboko uloženou moudrost.
Nechť vzplane oheň, který spálí světskou hloupost a zahřeje náš soucit a naši soudnost.
Vnitřní plamen nechť pálí mosty rozdílnosti.
Rozdílnost náleží názoru, ne rase, původu, náboženství.
Nechť plamen ušetří zapomenutou toleranci a přestaneme utíkat od své niterní podstaty jako psanci.
Chyby viděné na druhých jsou zrdcadla, které nám chcou dát skrze pohled na sebe ještě jednu šanci.
Život zahalený v oblaku strachu a nevědomí je to, co se snažím odkrýt v této pro mě pouze skrze hudbu vyjádřenou emoci procitnutí.
Ref.:
A pokud někdy ztrácím víru, cestu pokojného bojovníka, tak tě žádám o prominutí.
Někdy mě svírá negativní energie tak silně a bojím se odříznutí od své víry, od mé cesty, už na věky odmítnutí a ten pocit mě nutí utéct do samoty, kde nacházím spirituální obejmutí.
Duchovné objatie, úprimné prijatie samého seba vo svojej podstate.
Len sebaláskou nasmerujem seba k hodnote, že nič neni hodnotné ak sebapoznanie.
Preto nehanbím sa vysloviť, že mám sa rád, len tak dokážem rozpoznať, že ty si môj brat a ty moja sestra - moje druhé ja, sme jeden duch, jeden velký oceán.
Tak otváram srdce dokorán letím bez zábran ak kormorán za svetlom, tam odkiaž pochádzam - do božského zdroja a tam se raz z kvapky oceánu v jeden celok zase spoja.
A to sme my, tu dole na zemi, častokrát plavíme sa zmätení a stratení, lebo stratili sme oporný bod na nebi a tam to celé prameni, zabudli sme na svoj pôvod vznešený.
A preto sme tak vzdialený jeden od druhého, hoci spojeni sme sietou charakteru globálneho tak obdnovme to puto tými rutermi čo bijú v našich hrudiach šlachetnými údermi.
A na miesto súdu vstúpime do prúdu, spolupráce, jednoty a súdržnosti ľudu a preto robím hudbu čo ťa privedie do kľudu a povznese na duchu moje pozitívne voodoo.
Prišiel som vám povedať, že je na čase íst vpred, transformovat seba, aby zmenili sme svet.
Zo dňa na deň je nás stále viac a viac, odchádza vlak, nastúpi do neho kazdy chtiac nechtiac.
Odložme paruky, chyťme sa za ruky a oslavujme planétu veď má predsa narodky.
Každý deň je dňom zeme, takto vravia staré kmene, svoje srdce ponúknem jej, objímem ju povzbudene v mene nás.
Sme jej neposlušné potomstvo, nech ma osoh z toho, prinášam posolstvo.
Ref.:
A pokud někdy ztrácím víru, cestu pokojného bojovníka, tak tě žádám o prominutí.
Někdy mě svírá negativní energie tak silně a bojím se odříznutí od své víry, od mé cesty, už na věky odmítnutí a ten pocit mě nutí utéct do samoty, kde nacházím spirituální obejmutí.