Nech mě chvíli stát, chci být chvíli sám,
Možná by bylo lepší se toho vzdát.
Všechen ten bordel z hlavy a jít dál.
Učil jsem tě lítat a teď padám já.
Chtěl jsem ti dát všechno, rozbít to peklo,
Zažili jsme ráj, pěkně silný pár.
Vteřiny pravdy v srdci mě sice pohltili,
Pád, další pást, je to tady zas.
Stěny všude kolem, které ty nevidíš
A proto se mě ptáš proč nejdu blíž.
Jenže já narážím stále hlavou na ty stěny,
Chci ti ukázat ty mříže v kterých jsem uzavřený.
Ale ty krvácíš a já se bojím krve, kterou
Způsobuju já jako ty poprvé. Já vím
Ty jsi to zvládla, byla jsi úžasná,
Já se ztrácím, ale ty hlavně zůstaň svá.
Hellena Grey
Je to jako stát uprostřed pouště
A snažit se z posledních sil to znovu zkoušet.
Vzpomínám jak nám foukal vítr do zad
A teď přes tu mlhu ani nevím, kam se máme dostat.
Po měsíci jsme měli přede všema náskok
A teď přes tu bouři ani nevidíme na krok.
S tebou to mělo být navždy a ne na rok
A už vůbec ne na půl, pěkně mě to vzalo.
Vesmír byl náš, můj byl tvůj, tvůj můj,
Chtěl jsem tě stále chránit, stůj co stůj.
A pak hlas začal ztrácet sílu, začal se chvět,
Nemysli si, že jsem z ledu, zhroutil se mi svět.
Protože jako každý chlap mám víru, že
Najdu tu vílu, postavim jí vilu.
Možná jsem jí našel, možná jsem jí ztratil, nevím,
Ale vím, že jsi ta nejlepší a já tě nechci ztratit.