Nemůžu ti dát, co v sobě nemám
A ty čekáš dál, že přijde změna
A zmizí ty stíny, možná se mýlím, všechno to můžem mít
A zmizí ty stíny, čekáme chvíli, ve skleněným království
Někdy přijdu já, a někdy ty
Snažíme se vášní vyplnit svý krátký životy
Jsou to vzpomínky, co pálí a co nejde vrátit, čas se krátí
Život jede, pak tma a nic
Schovej ty komedie, není proč si lhát
Není zlý přiznat si, že spolu chcem jenom spát
Jsem slabej Cassanova, v ústech praskaj slova
Co jsem opustil, marně hledám znova
Roky jsem skýtal lásku, právě teď hoduju s vlky
Nebudeš poslední a nebyla jsi ani první
Miluju vášnivě, neznám jméno, přesto cítím, že mám všechno
Ráno odhalí to, chyby nejde zapomenout
Tak se ti dávám, jako bych znal celý život
Myslím to upřímně, trvá to hodinu, dvě
Pak je to pryč a já dýchám kocovinu ulice, nasákej potem nás dvou
To je ta katarze
Nemůžu ti dát, co v sobě nemám
A ty čekáš dál, že přijde změna
A zmizí ty stíny, možná se mýlím, všechno to můžem mít
A zmizí ty stíny, čekáme chvíli, ve skleněným království
Ptaj se: Hele Lipo, proč pořád řešíš vztahy?
Možná proto, že si s nima nevím, kámo, rady
Někdy mám v sobě tolik emocí, co ve mně žhnou
Je jich tolik, že se do nich můžu ponořit a plout
Chtěl bych věřit světu, ono to tak lehce nejde, poh
Nu další tesknej tejden, víš, co právě teďka cejtim, bejby?
Praha se mi občas jeví jako dáma studená a cizí, mám tě ve snech,
Přesto vidím, že mi stále někam mizíš
Vím, že jsi doma v dáli, ch
Těl bych být teď s tebou, jen bychom se smáli
Světlo je dávno jinde, tak rozdávám tmu
Víš, maj na mě taky už pár tučnejch záznamů
Naše sny jsou delší dobu naše vítězství
Skutečná emoce v tom skleněným království
Rád bych věděl, jak jsi na tom asi ty
Jestli jako já sama vyrážíš do zimy?
Nemůžu ti dát, co v sobě nemám
A ty čekáš dál, že přijde změna
A zmizí ty stíny, možná se mýlím, všechno to můžem mít
A zmizí ty stíny, čekáme chvíli, ve skleněným království
Naposled jedu k tobě domů
Ok, řekl jsem, vím, končívá to sexem
I když si říkáme, že nechcem
Podlíháme tomu lehce, trochu ztracený v těch věcech
Takhle to nejde přece
Nejdřív plameny, dej se mi, vpaluju ti znamení, do těla dlaněmi
I když nic nezměnim
Nejdřív plameny, pak musela přijít potopa, nešlo to rozmotat
Řekl jsem stop a začnu od znova
Deja vu, jiný město, ulice, pořád ty stejný emoce
A my dva jako na začátku, i když po roce
Někdy mám pocit, že to byl jen sen
O skleněným království, ve kterým jsem byl jen uvězněn
Nezbořil se svět, jen se teďka budím sám
Jen každý ráno chvíli trvá než ten smutek překonám
Ale jdu dál, pamatuju, ale jdu dál ...
Nemůžu ti dát, co v sobě nemám
A ty čekáš dál, že přijde změna
A zmizí ty stíny, možná se mýlím, všechno to můžem mít
A zmizí ty stíny, čekáme chvíli, ve skleněným království