Zvony, přes den tlumený Mi spánek rozezní. Do snů vejdou čtyři dámy štíhlý S pátou mírně obézní. Můj lokaj dámám růže hází, Já dobře vím, co se má -Do vlasů dam Sám po růži dám. Já sám ty štíhlé hýčkám, Jsou nesmělé, Tak lákám k hříčkám Tu dámu při těle, Přátelé. Démoni ji skáčou v očích, Když ji noc rozpálí. A já pouštím noční můry Jenom pro ní z povzdálí. Pak smím dát na svoji šíji Dlaň baculatou. Tu nejhezčí z dam Já pro sebe mám. Lokaj můj, ty štíhlé hýčká, Jsou kyselé. Chci plát jak svíčka S dámou při těle, Přátelé. Když sám koktejly v dřezu míchá Dlouhej brk kohoutí. Že potom vždycky ráno svítá, To mně moc zarmoutí. Takhle dámy šňůrou spoutat, Se mnou by tu žily dál. Já namísto dam Zvon budíku mám. A ptám se proč nejde získat Sny doznělé, Chci žít a výskat S dámou při těle, Jó, přátelé.