Vybíhá potok z břehů svých Usychá listí na větvích A stoupá dým, Z živých stromů stoupá k nebi dým. Propast je úkryt neznámý, Oddělí tátu od mámy, Když stoupá dým, Když z našich kroků stoupá k nebi dým. Stoupá dým z hranic osamění, Pevný, chladný dým, Opouštějícím i opouštěným A chladí zvlášť, Kde chybí zášť, Kde důvod k rozchodu není, Kde důvod je pádný smíření sílu dát. Chtěla bys sílu žuly znát, Ta vyjde z ohně vítězná, Když stoupá dým, Když z dobrých roků stoupá k nebi dým.