Stejná křesla i stůl a nažloutlé přítmí. Stejné jak v hotelích, kde dřív jsem spal. Snad jen recepční, jak předchozí neřeční I když mi dával klíč. Četl si dál. Stejná postel i skříň, dva ručníky s mýdlem. Desky, obálek pár Na stolku mám. A teď nejsem jist Mám žízeň, nebo chci jíst. To tím, že především Teď vzpomínám. Můžeš klidně spát Ať zítra krásná probudíš se Můžeš klidně spát A o mě vůbec nemusíš se bát. Sto šedesát i dalších osm hodin týdně. Mám jen tebe rád a jak ti říkám, Můžeš klidně spát. Můžeš klidně spát, Tvé sny se nikdy nerozplynou. Můžeš klidně spát, On vážně nemá žádnou jinou Rád. Zas usedám, Jsem hrozně, tak hrozně sám. A začínám ti dálší Dopis psát. Nejdelší dopisy Jsou přespříliš krátké. Jeden nestačí říct, Jak rád tě mám. A tak den co den Mě potkává nad stolem, Tam kde jsem včera skončil Začínám. Můžeš klidně spát ...