S J.Kornem On: Já kdysi s úsvitem Ti říkal častokrát, že jsi mé slunce, O němž nikdo nemá zdání. Řek jsem to vážně, Jenže nesmíš to tak brát. Přeháním rád. To bude tím. Ona: Já kdysi s úsvitem Ti řekla častokrát, že jsi mé slunce, Které vyšlo v pravou chvíli. Slyšel jsi správně, Jenže nesmíš to tak brát. Bezpočtukrát člověk se mýlí. Oba: Slunce je fér, To nezaspí a hřeje záda. Vysvitne včas, Když naprší ti do mikáda. Nechce nic mít, Nic nedluží A svítí stejně Na moji tvář, Na dlaně tvé. Slunce je fér, To nešidí a hřeje pláže. Odvede své A neslíbí, co nedokáže. Kol hlavy měj si svatozář A třeba hřej si. Slunce ty nejsi. Ona: I když máš spoustu chyb, Tak já ti rozumím. A slabší stránky tvé Ti vůbec nevytýkám. Ani já nejsem tvoje slunce, Pokud vím. Netrap se tím. To se jen říká. Oba: Slunce je fér, To nezaspí a hřeje záda. Vysvitne včas, Když naprší ti do mikáda. Nechce nic mít, Nic nedluží A svítí stejně Na moji tvář, Na dlaně tvé. Slunce je fér, To nešidí a hřeje pláže. Odvede své A neslíbí, co nedokáže. Kol hlavy měj si svatozář A třeba hřej si. Slunce ty nejsi. Už raděj mlč A dívej, hvězdy jsou ty tam. Přichází úsvit, Velké slunce hlásí ráno. Co přát krásnějšího nad ten zázrak sám? Že ty mě máš, že já tě mám.