V pokoji visí obraz smutný slečny, Má ruce v klíně, oči neskutečný, Plamínek rtů, ten zhasl od líbání, Postel a židle, život k uzoufání. Jen černej kocour hlídá den A barvou je mu podoben. V pokoji visí obraz smutný slečny, Spálený oči, slzy přebytečný, Na dveře dávno nesáhla už ruka A hlava sotva vydrží ta muka. Á, jen černej kocour hlídá den A barvou je mu podoben. Dny letí za sebou jak hejno labutí, Proč jejich křídla zebou, proč stojím bez hnutí, Já za ten týden zvadla, co čekám u dveří A pohled do zrcadla mě znovu udeří. Já dobře vím, ten obraz smutný slečny, že jsem to já a moje nářky věčný, Plamínek rtů, co po líbání prahne, Když večer na kliku samota sáhne. Á, jen černej kocour hlídá den A barvou je mu podoben. Jen černej kocour hlídá den A barvou je mu podoben. Jen černej kocour hlídá den A smutek padá jako kmen.