K štěstí často vedou cesty klikaté. Štěstí, to je křehké jako vlčí mák. Jen přivonět smíš, když přistoupíš blíž, Hned uletí pryč jako pták. K štěstí vedou cesty plné kamení. Štěstí to je plaché jako světlo svíc. Má kouzelnou zář, když odvrátí tvář, Tak toužíš ji mít o to víc, tím víc. Já cestu k štěstí znám, není dlouhá. Jarem a trávou voní. Ten, kdo ji hledá sám, ten se rouhá. Jen dva se po ní mohou dát. Ať jsou cesty k štěstí, jak chtěj klikaté. Ve dvou k němu dojdem, není proč se bát. Je podél všech cest a bude nám kvést. Vždyť štěstí má ten, kdo má rád, kdo má rád. Já cestu k štěstí znám, není dlouhá. Jarem a trávou voní. Ten, kdo ji hledá sám, ten se rouhá. Jen dva se po ní mohou dát. Ať jsou cesty k štěstí, jak chtěj klikaté. Ve dvou k němu dojdem, není proč se bát. Je podél všech cest a bude nám kvést. Vždyť štěstí má ten, kdo má rád, kdo má rád.