Najednou za dveřmi stál A ptal se může-li dál V košili bílé jak sníh A v šatech do tanečních. Z čistého nebe svých snů Spadl sem bez rozpaků, I s kytkou za kapesné, Nevnímá, že říkám - ne! Ptáš se mě jestli to vím, Když s tebou kamarádím, že vlastně patří ti svět A ještě sedmnáct let. Ať se mě ptáš na co chceš, Proč říkat nějakou lež, Které bys uvěřit chtěl A to by nebylo fér. A to by nebylo fér. Ať se mě ptáš na co chceš, Proč říkat nějakou lež, Které bys uvěřit chtěl. A to by nebylo fér. Prosím tě přestaň se ptát A spěchej k té, co máš rád. Třeba ji do kina vem A někdy přiveď ji sem. Měj se fajn jako se máš A vrať se tam, kde to znáš, Do světa malin a her, Vždyť lhát by nebylo fér. Vždyť lhát by nebylo fér. Vždyť lhát by nebylo fér. Vždyť lhát by nebylo fér.