Raz, dva, tři, čtyři, pět, teď
Přesně nevim, kolik bylo hodin
Jestli raz, dva, tři, čtyři nebo pět
Nevim
Jaký číslo bylo, svítilo na displeji hodinek
Když ve stínu stromů na cestě dolů u Dívčích hradů kousek od Hlubočeb
Pod nohy
Spadlo mi
Mládě
Velryby velký jak střep
Malá velryba
Velká jak několik kostiček domina
Ocasem plácala
V rytmu
Plácala
Jak kdybyby začla hrát beat, kterej znám, kterej je, bije někde ve tmě
Hluboko
Ve mě
Jak kdyby raz, dva, tři, čtyři, pět,
Byl náš jeden tep
Všechno to co teď
Pulzuje mi ve svalech
Jak kdybyb velryba a já jsme byli jedna kapela
Jedna krev
Jedno srdce, jeden dech
Jak kdyby našla knot
To co je jen mý a ve mě schovaný
Můj tajnej bod
A ten bod
Rozžehla
Jasným plamenem
Já
Stál bez hnutí jak kamení
A ta malá velryba
Pomalu
Otevřela svoji tlamičku
Plnou malinkatejch bílejch zoubečků
A zpívala
Mně po tváři kanuly slzy
Raz, dva, tři, čtyři, pět, teď
Přesně nevim, kolik vteřin, minut, hodin, let
Trvalo
Než to skončilo
Mrtvý
Velrybí
Mládě
Leželo mi u nohou
Na cestě nehybný
Ve mě něco zhaslo
A já věděl, že bude hrozně těžký
Vrátit se zpět, odkud jsem přišel
Planeta Země je hluboko ve mě a já bych si moc přál
Moc bych chtěl
Aby i syn syna mýho syna směl
Chodit bos
Po louce
V lese
V trávě a v potoce
Se brouzdat
Na chodilech cejtit mech, můry, brouky, mravence
Kyselinu mravenčí
Cucat
Aby i syn syna mýho syna směl
S prstama na špičce stébel
Rukama za hlavou
Ležet na zemi
Nad sebou mít koruny stromů
Listy
Jak se třepou
Zvířata, který už nebudou mít žádný mláďata
Který zemřeli
Když nás potkali
Jejich druh, nebyl asi pro náš druh
Dost
Zvířata, který jsme smazali z povrchu země
Zapomněli tvary jejich těl
Aby jednou syn syna mýho syna směl
Zvířata, který už nebudou mít žádný mláďata
Který zemřeli
Když nás potkali
Jejich druh, nebyl asi pro náš druh
Dost
Aby jednou syn syna mýho syna směl
Pohladit je po srsti
Pustit je
Z nicoty
Ven