Když mlha kvečeru se zvedá a slunce dlouhý stíny Naposledy kreslí, kreslí mezi mech, A vůně hořícího jehličí, to jak na ohýnku čaj si vaříš, Do písniček provoní ti dech. Opřeni o stromy a na kamenech sedíme a zpíváme O rose na kolejích a o kouzlu všech tuláckých rán, Kdy člověk nemusí nic, jenom prostě bejt a koukat, Jak je pěknej svět, a hlavně: není sám. Písnička pohladí ti otevřený rány, Poslední dobou ňák je toho na nás moc, Kdekdo sbírá jen jak v polích setbu vrány, A tady plameny ti dávaj' dobrou noc. A dlaně do potoka ponoříš, pohladíš uhlazenej kámen, Nevím, jak vám, mně tohle připomíná křest, A ruku na čelo si položíš a kapky po tváři ti stékaj', Jak někdy pěkně umí život vonět, kvést. Písnička pohladí ti otevřený rány, Poslední dobou ňák je toho na nás moc, Kdekdo sbírá jen jak v polích setbu vrány, A tady plameny ti dávaj' dobrou noc. Když mlha kvečeru se zvedá a slunce dlouhý stíny Naposledy kreslí, kreslí mezi mech ...