Kde jsou přátelé, šedý vlasy mám A dětský plácky hledám v sobě sám Jenom blázen jsem dál, láska je těžkej kov Platím dluh, co mám čas mi dal, tu věž tónů a slov Já ptal se básníků, co já tak dobře znal Proč já je dlouho nepotkal, Snad už v nebi kašlou, v křídlech sov Čistěj dál věkem zašlou tu věž tónů a slov Já se narodil jako nahej muž Anděl dal mi hlas a v něm zlatej nůž A přivázal mě k židli, řek mi: Písně lov! Já od těch dob mám za obydlí tu věž tónů a slov Já z tvýho špendlíku mám vpich, kouzlo woodoo znáš Já nejsem loutka magická, tak další špendlík vraž Já si v okně ležím, světlo je můj krov Ty stejně někdy najdeš stěží tu moji věž tónů a slov Jsi řídká jak Long Bitter, a na dně vět máš spor Tím úrodnej lán ložnice hned změníš na úhor Jak soudce máš touhu spasit cestou na hřbitov Zná dobře naše směšný hlasy ta věž tónů a slov Jsme oba jedný řeky druhej břeh Dál co se stane, tak to nech Já tě měl lásko jak svůj dech Právě mosty se pálej, je čas kříže nést Kříže dnů a dálek našich příštích cest V tom není, lásko, nijaká lest Já vůbec nevím, proč je to právě tak Že zní mi v každý větě ochraptělej pták A je to báseň jménem Havran, ten havran mě klof Snad mě před ním bude chránit píseň, věčná věž tónů a slov