Je půl čtvrté ráno, prázdné ulice Město je jak říše duchů v bledém svitu měsíce. Jedno auto spěchá z osvětlených hlavních tříd, On se vrací od někud, kde vůbec neměl být. A v dálce hřmí a v dálce hřmí. Ona chodí bytem bez cíle tam a sem, K telefonu sedá a hned se dívá z okna ven Pořád ještě nevěří, pořád čeká na zázrak Možná déšť ho zdržel, chce být klidná, neví jak. A v dálce hřmí a v dálce hřmí. Někde v dálce hřmí, blesk se mihne tmou Vítr mrazivý, vane najednou. Nic tu bouřku zlou nezastaví, Spouští se déšť a v dálce hřmí. Konečně ho spatří, ten blížící se bod. Je šťastná, že je živ a zdráv a běží ho obejmout. A potom náhle ucítí ten parfém neznámí, Otevře oči dokořán a on ví, že ona ví. A v dálce hřmí a v dálce hřmí. Někde v dálce hřmí, blesk se mihne tmou Vítr mrazivý, vane najednou. Nic tu bouřku zlou nezastaví, Spouští se déšť a v dálce hřmí.