Couvej ven z mých přání,
Zůstávej dál jen v těch svých.
Já nejsem ten, kdo svádí,
Já nejsem ten, kdo smí.
Kdo touží jen v tvých křídlech být,
Všech ostatních-těch rád se vzdá.
Ten kdo jako stráž tě chrání
A jak blázen má tě rád
A nezradí tě ani jedenkrát.
Ne já to nejsem ne, ne, ne já jsem zlej sen.
Neslíbím, co nejde dát.
Žeň zpátky plány zrádný
Na vlídný zázemí.
Já stokrát žádný stání
Jsem příděl trápení
Ty zkoušíš najít svýho nej, kdo nejspíš i žárlí, kdy má.
Pak s každým quasi výročím ti náruč růží dá.
A zná tě líp, než zná se sám.
Ne já to nejsem ne, ne, ne já jsem zlej sen.
Neslíbím, co nejde dát.
Ty zkoušíš najít svý to NEJ, kdo všechno zná a ví, jak dál.
Jen kývneš půjde, kam se dá a hry svý ty fér vždy hrál.
Tak už zastav se a zůstaň opodál.
Ne já to nejsem ne, ne, ne já jsem zlej sen.
Neslíbím, co nejde dát.