Mít rád bližního svého Co na tom je tak zlého? Avšak já Jsem v rozpacích Tělem svým jej hřát Nebo mám mu tvář Jen vzácnou mastí třít? Hřích, jak stín, mě doprovázel Bez citů, bez extáze Je ten tam Dnes vyčítám Si ty spousty mužů Z dávných dnů Zda soudí mě, se ptám Na to se ptám Nevím, jak s ním hnout Průchod citům dát Je to muž, ne Bůh Jako led chci tát Na věky věků být pouze s ním Proč se touhy vzdát? Znám dost mužů, jejich vášní V čem je však tenhle zvláštní? Příčinou Je vlastně on Že už nejsem hříšnou, tedy Tou, co dřív A k pláči mívám sklon Mám k pláči sklon ♪ Na věky věků být pouze s ním Proč se touhy vzdát? Vím však, kdyby z nenadání Zapomněl, co mu brání A na mě sáh Mě uchopil Pak zřel by tvář Mou v rozpacích Jen pouhý sen by zbyl Jen sen by zbyl Jen sen by zbyl Jen sen by zbyl