S uspávankou dešťů vplouvá k nám říjen, Láska má ta tam, já zůstávám Míjen A sám. Zelenou náruč bříz Podzimní vítr sčís. Hořký úděl, smutná řádka dní, říjen a já, Oba jsme svým steskem nápadní, říjen i já. Ve větvích torza hnízd, Ze kterých lze však číst: Já dál větřím jarní tání I své šťastné zmrtvýchvstání, Slunovrat zas přijde k nám, Tu víru mám, Svůj splín zhojím příští láskou A dnům října sbohem dám. Prozatím však stůněm nad sklínkou říjen a já, Kvůli trablům s jednou blondýnkou Zní mé: co já? Torza hnízd skrývá dým, Z něhož číst tajně smím: Já dál věřím v jarní tání I v své šťastné zmrtvýchvstání, Slunovrat zas přijde k nám, Tu víru mám, Svůj splín zhojím příští láskou A dnům stesku sbohem dám. Já dnům stesků sbohem dám